Neuropatické rozšíření žláznatého žaludku

Tato nemoc, anglicky zvaná Neuropathic Gastric Dilatation, je neléčitelná. Poprvé byla popsána v r. 1977 u papoušků dovezených z Jižní Ameriky a dosud byla zjištěna u více jak 50 druhů. Také v Rakousku je nemoc velmi rozšířená a každý rok postižených jedinců přibývá.
Jaké jsou typické příznaky: hubnutí, vylučování neztráveného zrní a jiné potravy trusem nebo zvracením. Dále, jako možné průvodní jevy, jsou pozorovány jevy netypické, jako načepířené peří bez lesku, malátnost a průjem. Dále nekoordinované pohyby, točení hlavy a třesení. Ptáci bývají někdy vyhublí na kost. Při bakteriologickém vyšetření volete a kloaky jsou téměř vždy zjišťovány početné střevní bakterie a plísně. Při těchto infekcích se nejedná o příčiny onemocnění, ale o důsledky změněné průchodnosti střev, hromadění krmiva v žaludečním a střevním traktu, které rozmnožování těchto mikroorganismů napomáhají. Na rentgenových snímcích lze zjistit rozšíření žláznatého žaludku, někdy i určitých úseků střeva. Je možno určit nahromaděná krmiva v žaludku a na sérii rentgenických snímků stanovit změny v rychlosti průchodnosti žaludkem a střevem.
Při pitvě uhynulých papoušků se zjišťuje mnohonásobné rozšíření žaludku oproti normální velikosti, přičemž stěna žaludku může být tenká jako papír nebo naopak zesílená.
Příčinou nemoci je virus, který dosud nebyl určen, přestože se na výzkumu po léta pracuje. Pro jednoznačné diagnózy jsou odebírány a mikroskopicky zkoumány vzorky tkání žaludku a střev. Podle typických změn nervových buněk může patolog výskyt nemoci prokázat. Jaké se vyskytují problémy při výzkumu:
- Pomocí elektronického mikroskopu lze z trusu nemoc určit. Vzorek trusu musí být do speciální laboratoře zaslán nejrychlejší cestou, aby v době zkoušky nebyl starší několika hodin. Negativní nález není průkazný, protože virus není pravděpodobně trvale vylučován. Vypěstování kultur virusu je obtížné a dosud nebylo možné je realizovat.
- Prokázání nemoci v průběhu inkubace je v současné době nemožné ev. problematické.
- Často dlouhá inkubační doba (od několika měsíců až po více let) činí zpětné sledování příčin nemoci často neproveditelné.
- Očkování je v současné době nemožné.

Z uvedených problémů je zřejmé, že u způsobu rozšiřování nemoci a stupně nebezpečí nákazy pro kontaktní ptáky je málo zpráv. Proto musí být všichni ptáci, se kterými nemocný jedinec přišel do styku, považováni za podezřelé z nakažení.
Léčení nemoci není možné. V jejím počátečním stadiu, pokud je pták ještě čilý a pozorný, mu lze pomoci podáváním léku, který by zlepšil průchodnost střeva. Zkrmování snadno ztravitelné potravy může vést ke zlepšení trávení a příjmu všech složek potravy. Pokud byly u postiženého ptáka zjištěny navíc bakterie a plísně, může léčení těchto vedlejších původců stav ptáka zlepšit. Před léčením nemocného ptáka ve skupině s ostatními chovanci je třeba varovat, neboť pro ně představuje nebezpečí infekce.
Je možné, že existují také ptáci již infikovaní, kteří jsou nositeli virů, aniž by sami onemocněli. Časté přemisťování ptáků do různých voliér je nevhodné a možnost zpětného sledování nemoci nejen ztěžuje, ale činí je téměř nemožným. Pokud v chovu tato nemoc vypukla, musí být nejen kontaktní ptáci a pták partnerský, ale také ptáci v sousedních voliérách nebo v klecích považováni za ohrožené infekcí. Izolace těchto ptáků by měla trvat nejméně dva roky. Po této době by mohlo být teprve provedeno veterinární vyšetření. Zkušenosti učí, že rozhodně ne všichni kontaktní ptáci onemocní nebo že musí být nakaženi.
Pro blízkou budoucnost lze doufat, že se najde spolehlivý způsob rozeznání onemocnění na živém ptáku již v době inkubace. Jakmile se tak stane, nenechá na sebe vývoj specifické injekční látky pravděpodobně dlouho čekat.